17 Jablonec 22.1.2011
Na turnaj tak daleko od „rodné hroudy“, který byl vybrán záměrně proto, že se zde měla setkat fotbalová smetánka a to je vždy možnost porovnat své síly a umění s těmi nejlepšími, jsme se vypravili do Jablonce nad Nisou. Vyrazili jsme den předem, aby naši borci měli dostatek času si po cestě odpočinout a na turnaji ukázat, že pozvánky mezi elitu si právem zasluhují.
Na penzionu, kde jsme se ubytovali, spali také hráči Hlučína ale i Brna. Dorazili jsme sice později, ale kluci měli dostatek času se najíst, umýt, popovídat si a úderem 22 hod. zalehnout. Povedlo se, jen známá esa si to trochu protáhli, ale nakonec i oni „padli za vlast“.
Ráno proběhlo bez problémů, umýt obléknout, najíst a šup do auta a odjezd do haly.
Venku sice -9, ale obloha dokonalé azuro, které špinily jen stopy po letadlech a v budově haly na nás čekala tělocvična jako letiště. (pro porovnání – hrálo se jako na celou plochu v hale Dubina). Velké fotbalové branky a nekonečný prostor pro kombinace i běhání a to v hrací době 13 minut. Čekalo nás celkem devět zápasů (sedm v základní skupině a dva o konečné umístění), což představovalo pořádnou porci námahy.
sestava : Bůžek, Vašica, Dokoupil, Martaus, Barkov, Štulík, Hanzlík, Hon, Marek trenéři : Galač Roman, Hanzlík Luděk
nejlepší hráč FC Vítkovice: Tomáš VAŠICA
První zápas a soupeř jako hrom Zbrojovka Brno. Kdysi, to ještě bylo za doby ČSSR, se v hokeji říkalo, že se Sbornou lze zvítězit, ale ne ji porážet a tohle přirovnání sedí i na naše zápasy s tímto soupeřem. Konečný výsledek 6:0 pro soupeře, byl ještě hodně milosrdný.
Druhý zápas s Hradcem Králové byl takový nemastný neslaný. Soupeř nebyl nikterak lepší, ale ani my nijak neoslnily a tak prohra 1:2 byla na světě.
Třetí zápas s Děčínem bylo pokračování mizérie s Hradcem a i tady prohra 2 : 3 znamenala, že na našem kontě po třech zápasech pořád svítilo 0 bodů.
Čtvrtý zápas s Libercem znamenal konečně vítězství 2:0 a body na náš účet.
Pro pátý zápas jsme dostali Spartu a sami čekali, co se bude dít. Dobrá obrana s výborným brankařem, ale v útoku nic, stanovil konečnou bezbrankovou plichtu.
I takoví jsou někteří rodiče
Na klasické cigárkové pauze, jsem vyslechl povídání tatínka, jak se chlubil, že klukovi kupuje za každý vstřelený gól „něco“. Říkám si, dobrý, motivace pro kluka aby se snažil. Přesto mi to nedalo a koukl jsem se na kluka, jak hraje. Klička, klička a střela. Po ztrátě míče nulová snaha o opětovné vybojování, a nahrávka lépe postavenému kamarádovi, aby ten dal třeba do prázdné? Kdepak a takových možností měl. Normálně mě svrběl jazyk zajít se zeptat tatínka, co kupuje ostatním klukům, kteří musí makat, aby jeho synáček mohl střílet góly. Možná kdyby „něco“ kupoval pouze za nahrávky na gól, myslím, že by hodně ušetřil . Takto si myslím, že svou metodou vychovává sobce , který o kolektivním pojetí hry, na kterém je kopaná postavena, nechce ani slyšet, protože za to nic nedostane.
Hodně by mě zajímalo, co na tuhle metodu výchovy střelce říká jeho trenér
Šestý zápas, to už se lámal chleba a i když to s našim bodovým skórem nevypadalo nijak růžově, pořád byla šance dostat se do finálové skupiny. Podmínkou bylo porazit zatím nevýrazný Jablonec a vyhrát nad Hlučínem. Jablonec jsem tipoval jako jasnou naší výhru, Hlučína jsem se bál. No ve Fortuně bych o peníze přišel, protože i s Jabloncem po tolika slibných akcích i tutovkách, jsme nakonec zase plichtili bez gólové vyjádření a to i přesto, že branky byly velké, jak by řekli Pražáci – jako kráva vole!!! Už jsme postup odpískali jako nemožnost, ale osud je někdy prevít a tak i nám dal ještě jednu šanci jak se i v posledním zápase přece jen do finálové skupiny dostat.
Postupový úkol zněl jasně. Nebylo to sice zastavit muže s hnědou koženou brašnou, ale porazit obávaný Hlučín 4 : 0 (mohli jsme i 4:1). Začalo to krásně, po pěti minutách jsme vedli 2:0 a další akce ukazovaly, že bychom ještě mohli přidat zářezy na naší pažbu. Bohužel pouze ukazovaly, ale zářezy tupým nožem prostě nejdou a tak jsme v samotném závěru ještě inkasovali.
Šancí, jak s naší mizérií postoupit, jsme měli opravdu mraky. Bohužel nic a nic a nic. Naopak poslední náš obdržený gól pomohl právě Hlučínu k postupu do finálové skupiny, kde nakonec obsadil druhé místo.
V základní skupině jsme obsadili šesté místo a z této pozice také pokračovali v boji o konečné umístění.
První zápas o páté místo jsme nastoupili opět proti Liberci a bídu a utrpení podepsali prohrou na penalty.
Teď už zůstal pouhopouhý boj o čest nebýt na tomto turnaji úplně poslední. Jako soupeř nám v této snaze měl zabránit, na tomto turnaji slaboučký Děčín, který nás přesto už jednou porazil. A ani v posledním zápase jsme neoslnili a prohráli 1:0,
Padli jsme až na samé dno - 8. místo
Konečné pořadí
FC Zbrojovka Brno
FC Hlučín
AC Sparta Praha
FK Baumit Jablonec
FC Hradec Králové
FC Slovan Liberec
SK Forward One Děčín
FC Vítkovice