07. Polemika o nasazení
CHTĚLO SE MI „BLEJT“ VELEBNOSTI
Prohrát na turnaji všechny zápasy to se někdy stát může, ale prohrát a přitom předvést takový výkon, to nemůže projít bez povšimnutí. A já i podle ohlasu přítomných rodičů, nechci, aby se z toho nedělala věda.
Začnu trochu doširoka. Ve Smilovicích byl výkon, ale hlavně přístup hráčů hodně špatný a i sám hlavní trenér přiznává, (že čekal po odchodu klíčových hráčů o kategorii výš) že to bude špatné, ale že to bude až tak moc, to tedy ne. Musím napsat, buď tréňo rád, že jsi dnes nebyl na turnaji ve Frýdku – plakal bys, stejně jako přítomní rodiče. Protože to, čeho jsme jako rodiče byli dnes svědky, bylo doslova ponižující!!!
Jak budeme dlouho kluky omlouvat, že jsou ještě malí, že jsou v přípravce a že výsledky nejsou důležité! Že odešlo pět TOP hráčů a jejich kvalita prostě musí být vidět!
Malí již nejsou, jen si sami uvědomme, kolik úkolů již na ně klademe a chceme, aby je plnili právě proto, že již nejsou malí kluci. A ve fotbale to má být jinak? Proč? Právě naopak, měli bychom doma s nimi o kopané a především přístupu k němu hovořit hodně.Chceme snad aby z nich vyrůstali fotbalisté, proto jsme je dali na tento sport. Kolik z nás rodičů ví přesně, co si jejich syn o kopané myslí, jaké jsou jeho ambice ve fotbale něco dokázat, kolik je schopen kopané obětovat. Dívají se doma třeba na zápasy v televizi? Věřím, že z 90% ne, možná se pletu, ale pokud to mám posoudit z chování na turnajích, kdy zájem podívat se jiné zápasy je nulový, věřím, že mám pravdu.
Hrají v přípravce a možná nějaké nové trendy říkají, že na výsledku nezáleží prý důležitější je, aby prostě hráli. Opravdu mají hrát i přes to, že je prohry nijak neposílí na sebevědomí. Samozřejmě výhry nepřijdou samy, ale musí se o ně bojovat a to jsem bohužel již nějakou dobu neviděl. Ano, odešli nám dobří hráči, ale nemohlo s nimi odejít zpracování míče, přihrávka, pohyb bez míče, bojovnost či nasazení. Tohle jsou základy, které se učí již pět let VŠICHNI a za tu dobu by měly v hlavách kluků vytvořit takové automatismy, že jakmile se k němu blíží míč, už by měl vědět, co s ním hodlá udělat. Jenže se někde něco zvrtlo a nefunguje to. Nemůžeme přece přihrávkou vybízet hráče k pohybu, ale mělo by to být právě naopak. Základní předpoklad kopané! Hráč by měl svým pohybem vybízet k přihrávce. Zpracování míče, pohyb do volných prostorů a vědomá přihrávka, neměla by tohle být výbava každého hráče a bojovnost a nasazení taková nadstavba? Tak proč ne u nás, proč vypadáme na hřišti, že nevíme, co máme hrát či kam se vůbec postavit? Jak je možné, že nás přehrávají mužstva, která se nám ještě nedávno dívala z velké dálky na záda a přehrávají nás základními fotbalovými vlastnostmi.
Odpověď na tyto otázky je práce nových trenérů, protože si myslím, že i oni vidí, jak nám ujíždí vlak. A pokud ne, měli by si to rychle uvědomit a vše okolo přizpůsobit tomu, abychom se alespoň pohli směrem, kterým nám ten vlak ujíždí. Za rok nás totiž čeká úplně jiná soutěž (žákovská liga)a tam ten rozdíl bude ještě tvrdší a propastnější.
Co tedy dál? Jaké opatření udělat, aby se loď nepotopila? To je otázka hodně těžká, ale začít by se mělo u toho hlavního tréninku a pak postupovat dále.
Udělejme jasná pravidla, platná pro trénink, dejme tomu disciplínu a řád. Vyžadovat po nich jednoznačně přesné plnění zadávaných úkolů. Už jednou jsme měli určitá pravidla trestů, bohužel se moc nedodržovala (tedy jednou toto pravidla využil Lazi a co se kolem toho strhlo za humbuk – kde ale byla podpora jeho rozhodnutí?). Myslím, že tréninkové hřiště není místo pro zábavu netýkající se kopané a kluci by to měli vědět a v případě, že si nebudou plnit své povinnosti, bude následovat trest od fyzického cvičení až po vyhazov z tréninkové jednotky.
Turnaje? Omezit a nominace dávat jednoznačně za odměnu. Naučili jsme si naše kluky, že jezdit na turnaje je jakousi samozřejmostí, a podle toho vypadá i jejich přístup. Berme na turnaje ne sestavu na dvě střídání, ale i hráče navíc. Budou to nominovaní náhradníci, pro případ, že se někdo zraní, nebo když nebude mít někdo zájem na hřišti bojovat. Prostě jednoduše vytvořme na kluky tlak, že když nebudou makat, budou vystřídání a na turnaji dohráli. Vysvětleme tento postup všem rodičům, aby byli obeznámeni s připravovanými kroky. Rovněž chování na turnajích by mělo být jiné, Jedeme tam jako tým, měli bychom se chovat jako tým. Po zápase trenér určí místo, kde se budou zdržovat a tam prostě kluci budou sedět bez vyjímky!!!. Ne lítat po celé hale. Bez rodičů a nákupu sladkostí to snad pár hodin vydrží. Opět je to jednoduché – určit jasná pravidla, a vyžadovat jejich dodržování!!!
Kontrola žákovských by měla být samozřejmostí a také důležitý podklad pro nominace!!!
Ale hlavně něco konečně dělejme, vytvořme na hráče takový tlak, aby si uvědomili, že jejich místo v sestavě není pod penzí. Nuťme je převzít zodpovědnost za své výkony. A nuťme je na sobě pracovat.
ALE HLAVNĚ NENECHME TO JEN TAK VYŠUMĚT A NIC NEUDĚLAT!!!
Protože to je hodně žhavá tématika, otevřel jsem zde i komentáře
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj všem mladým fotbalistům, rodičům a trenérům,
plně souhlasím s Lumírem a dovolím si shrnout výlet do Frýdku. Rodiče si odvezli mladé fotbalisty, Ti si odehráli, co uznali za vhodné, rodiče si na ně dohlédli a všichni se s ostudou vrátili domů. Turnaj bez vedení, bez herní disciplíny, spolupráce, nápadu atd.
Zajisté jsme vyhráli v rychlosti, důrazu, spolupráci útoku a obrany, kombinaci … ale jen poslední místo. Místy jsme hráli nohejbal a ostatní týmy fotbal.
A to, že nám ujel vlak je snad jasné a obávám se, že stále hledáme to správné nástupiště!
Jsem si vědom, že to není jen otázkou trenérů a hlavního metodika / kdy už konečně přijde povzbudit mladé talenty na turnaj a porovná realitu s teoretickými články /, ale i podpory rodičů.
Za sebe dávám plnou podporu trenérům! Plně budu akceptovat, když Dušan nebude nominovaný na turnaj, protože na to nemá výkonost, neplní příkazy trenéra, chová se nevhodně na tréninku a prostě nemá ten patřičný přístup. Co víc, je plně v rozhodnutí trenéra, jej i po příjezdu na turnaj nechat odehrát pouze chvíli a pak sedět na lavičce, když nebude odvádět očekávané výkony.
Totéž platí i o přístupu k tréninkům. Nemáš zájem o hru, jdi domů. Jsem přesvědčen, že to bude pro něj řádná lekce a fotbalové srdce zvítězí. Ano jen mluvím za nás, chci, aby něco ve fotbale dosáhl a ne jen mít tu jistotu, že nám nebude stále sedět u počítače. Věřím, že nejsem sám, ale již nehodlám.
Myslím si, že máme nárok vědět, jakým směrem se bude odvíjet rozvoj a fotbalová výchova našich dětí a zda to není jen o příspěvcích.
podporuji změny!
(Zaremba Dušan, 17. 12. 2012 15:40)