MFK Vítkovice r. 2002

Na turnaji v Hranicích 6. místo

Sestava: Hatoň, Hon, Bůžek, Marek, Palička, Gaži, Dedek, Martaus, Zdobnický, Zaremba, Novotný, Strakoš, Skřička, Dokoupil, Kostelanský.

SK Hranice uspořádali venkovní turnaj (7+1)na který pozvali opravdu velmi silné soupeře. Organizace turnaje byla přímo vzorová a myslím, že se nenašel nikdo, kdo by k tomuto turnaji vznesl jakoukoliv negativní výtku a to dokonce na mnohdy problémové muže v černém, kteří svou práci dnes předváděli ve velkém stylu,(paní Damková by měla radost) Jak říkám, turnaj klapl na jedničku v každém směru až na počasí. Bohužel, tomu ani v Hranicích poručit nedokážou.

 Naše zápasy

Na turnaji se sešla opravdu vyspělá mužstva a tak jsme měli možnost pozorovat, jakým směrem se ubírá jejich herní styl a konfrontovat jej se stylem, kterým se prezentujeme my. Mám-li to napsat co nejjednodušeji, tedy ubírají se jiným směrem. Je patrné, že v těchto klubech dbají na individuální techniku jedinců ovšem v návaznosti ve prospěch týmu. Hráč v souboji 1/1 si vytváří prostor pro další rozehrávku (nikoli pro další kličkování) a po překonání soupeře okamžitě hledá volného spoluhráče, kteří se mu pohybem nabízí minimálně dva. Z této hry se stává automatismus, což dosvědčují pokyny z lavičky „nabídka“ či „nabídni se“.

A co my? Hráli jsme na dvě sedmičky a byli jsme na tomto turnaji jediní, kteří to praktikovali – a teď nevím, jestli jsme divní my nebo oni. Rozhodně se mi tento přístup líbil, protože ŽL je mnohem důležitější než turnaj.

Trochu v rozpacích však jsem ze hry, kterou jsme se dnes předváděli. Že bychom svou hrou oslnili, to rozhodně ne, ale je pravda, že jsme od nikoho nedostali vyslovenou „dardu“.  Ovšem až na zápas s F-M, to byl z naší strany hotový propadák po všech směrech. Stát se to může, někdy je zápas blbec, ale že by až takový?  Co je podstatně horší než jeden odfiknutý zápas je náš výrazně patrný pohyb bez míče, který je velmi slabý a spoustu zápasů nám prohrál právě on. Není-li pohyb bez míče, nemůže být kombinační hra, není-li pohyb po hřišti, nemůže být nátlaková či kombinační hra. Nejvíce to"bije do očí", když náš útočník svádí souboj před brankou soupeře a někteří naši obránci ještě neopustili vlastní polovinu hřiště a pochopitelně i naopak! To přece nejde, aby vzdálenost mezi obránci a útočníky byla i propastných 10-20m! Pokud ano, pak je někde chyba!!!  Je to chabá kondice? Nechuť kopané obětovat něco navíc? Nebo slabý tlak trenérů na hráče? Nevím, ale chyba někde je, a pokud ji nezačneme hledat a nezačneme se s ní prát, neposuneme se herně dál.

Na závěr musím také napsat, že milé překvapení na dnešním turnaji byla hra Lukáše Hona a při výběru nejlepšího hráče mužstva padlo jednoznačné rozhodnutí právě na něj a rozhodně právem. Také se patří poděkovat „vymrzlým“ fanouškům z řad rodičů za věrnost, a že o sobě během zápasů dávali vědět.